IRSKO 2011

Irsko

Irsko, to byl sen mého dětství. Už od malička jsem snil, že zavítám do věčně zelené země, zaposlouchám se do tradičních irských melodií přímo tam, ať už na pobřeží, v hospodě či na ulici, a třeba spatřím i leprauchana. 🙂
Stalo se tak až zhruba tři měsíce před mými 30. narozeninami. Vypravil jsem se letadlem s kamarádkou z Bratislavy, konkrétně do Dublinu, ze kterého jsme dojeli busem do západoirského města Galway (apropo uvažujete-li o cestě do Erinu, doporučuji v rámci některé nízkonákladovky letět do Dublinu, odkud se pak můžete dále přemístit busem Éireann). S krosnou na zádech, pohorami na nohách a pocitem bolesti, který byl způsobený nedávnou ztrátou mně blízkého člověka, jsem vystoupil blízko centra a začal se zorientovávat na neznámém místě. Vkročili jsme do městečka snoubícího kombinaci všech možných architektonických prvků a kde naleznete mezi turistickými zajímavostmi i skládku u pobřeží. Je tam již přes 50 let a radní se nedokázali dohodnout na jejím zrušení. A přes rezivějící kusy železa a pár míst s odpadky u pobřeží, tohle město jsem si zamiloval, protože mi v něčem připomíná České Budějovice, tedy jednak studentským životem. Ostatně, získalo si přízvisko studentské město. Měli jsme štěstí, že jsme si prožili tři různé dny s měnícím se počasím. Barvy, světla a pestrost oblečení lidí vyvolávaly tři odlišné světy. Žilo to tam, ať už jste seděli na nábřeží a pozorovali jeřába a podivný týpek se k vám přimotal, začal do vás bouchat pěstí a vykřikovat něco nesrozumitelného. Nebo jste se procházeli podél pobřeží, kde si děti pouštěli draka a krásné zrzky pořádaly piknik. Anebo jste procházeli uličky a objevovali tajemná zákoutí s pouličními umělci, kostelem, kde se Kryštof Kolumbus radil v předvečer své plavby do Indie a zpívajícími leprauchany.
Další naší zastávkou byly Aranské ostrovy, přesně řečeno ostrov Inishmore, u něhož žije kolonie lachtanů a na jednom z konců se nachází prehistorická lokalita s pevností Dun Aengus. Bodrost lidí je tady úžasná a ani se už nepřekvapujeme, když přijdeme do tradiční irské hospůdky, kterou vedou Češi, Slováci a Ital, ač majiteli jsou původní obyvatelé. Dostali jsme tipy a rady kde co je, která jídla máme ochutnat a na co si dát pozor.
Plavba lodí z ostrova byla tak trochu dobrodružství, protože jsme museli na volném moři 2x přestoupit. Byl to zážitek, když jste vyplouvali rybářskou kocábkou, přestupovali do menší lodě a nakonec do člunu s podmočenou zemí a museli jste dávat bedlivý pozor, aby krosny neskončily ve vodě. A počasí přálo fotkám.
Burren, krasová oblast hrabství Clare, byl krajem, kam jsme zamířili s cílem Doolin. Malá vesnička, v níž je tak vysoká koncentrace hudebních rodin, jak nikde po celém Irsku. Co rodina, to hudebníci a majitelé tamější hospůdky. Neodmyslitelnou součástí je také hudební škola, která se nachází kousek nad vesnicí a byla inspirativní pro focení. Večery v hospůdce nad žejdlíkem Guinesse, teplé polévky a s tou pravou hudební atmosférou byly silné zážitky.
A pokud budete mít cestu západním Irskem, neopomeňte Mohérové útesy táhnoucí se na míle daleko. S tak úchvatnými výhledy se setkáte na málo místech světa.

Irsko

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *