DO SANTIAGA DE COMPOSTELA

Noc v kapli Hvězdokuk (24. srpna 2012)

Někdy se zadaří, pokud jde o vstávání. Alespoň částečně. Vstávali jsme ještě za tmy, a přesto jsme byli posledními poutníky odcházejícími z ubytovny. Vzhledem ke zdravotním komplikacím jsme si potřebovali odpočinout, než budeme připraveni pokračovat. Hlavně Pavel. Bylo asi něco po deváté a loučili jsme se s městem hradeb a katedrály. Uličky nás dovedli až k bráně a za ní jsme už opět ťapali.


brána

Směr Hornillos, vzdálené cca 20 kilometrů. Ovšem skutečná vzdálenost byla nakonec delší. Trasu nám prodloužila neplánovaná zacházka, protože jsme se v jednu chvíli vydali špatným směrem a museli se vrátit. Cestou nás míjel pes s vyplazeným jazykem, ale nebyl moc vyřečný.


pan Haf

V jedné vesničce po cestě jsme si připadali jako na divokém západě. Když jsme procházeli návsí, z jednoho domku připomínajícího Saloon vyšel chlapík vypadající jak mexický pistolník. Raději jsme se mu klidili z cesty ke kostelu, za kterým se nacházel hezký hřbitov. Možná vám takové označení přijde divné, ale za život jsem už narazil na několik příjemných míst, kde se člověk jen prochází a cítí se dobře. A některá taková místa byla na hřbitově. Ve vesnici jsme přečkali tu nejrozpálenější část dne a za hodinu už šli otevřenou krajinou.

Cestou nás minul poutník. Když jsme ho pozdravili, nezareagoval. Buď o nás nevěděl anebo neznal slušné vychování. Zavtipkoval jsem před kamarády, že třeba by reagoval na moje pachové stopy zanechané, kdy jsem si odskočil po cestě do mlází na malou.
Jinak dnes jsme si všímali krásných kontrastů v krajině. Její zabarvení, rozmístění malých vesniček a nemluvím o nerovné cestě. Ta nás přivedla k jedné malé poutnické ubytovně. Nehodlali jsme zde dnes končit, ale ze zvědavosti jsme nahlédli a hned společná poutnická hala byla stylová.


mini albergue na cestě

Nejzajímavější část dne však konečně přišla. Vystoupali jsme do kopečka, bychom zase sestupovali a jako na dlani se před námi otevřela malebná vesnička.

A na jednom z kopců nad ní se tyčila stavba ve tvaru kopule s přístavkem. Pravděpodobně stará již nepoužívaná kaple. Samozřejmě jsme si ji šli hned prohlédnout. Stavbu nikdo neobýval a vedl do ni malý vchod. Vnitřní strop byl ozdobený kresbami a nápisem a uprostřed stropu se nacházelo okénko. Podlaha byla vystlaná slámou. Jana byla unešená. Přála si tu přespat. No jo, ale můžeme? Ani jsme to nestačili moc prodiskutovat a najednou za námi postával chlápek v montérkách. Vyptával se nás kdo jsme, co tu chceme a kam míříme. Představili jsme se a přiznali, že se tu chystáme přespat. Už z dálky nás tahle stavba okouzlila a rádi bychom u ni přespali. Odpověděl nám, že by se to sice nemělo, ale když se na nás tak dívá, věří nám. Prý smíme přespat přímo v Hvězdokuku. Apropo, tak byla stavba Janou přejmenována. Při odchodu se ještě otočil a pravil, že kdyby přišel někdo ze vsi pod kopci, ať řekneme, že máme povolení od starosty.


kaple Hvězdokuk

Do trávy jsme si odložili krosny, v Hvězdokuku naskládali karimatky se spacáky a začali připravovat večeři. Mezitím se kousek od nás zastavily dva poutníci. Vyklubal se z nich studentský pár z Německa. Povečeřeli jsme s nima společně, popřáli dobrou noc a poskládali do Hvězdokuku. Kraj zahalila tma, nebe bylo vymetené a s nádhernou viditelností hvězd. Skrze horní okénko Hvězdokuku bylo možné spatřit některá souhvězdí. Že by měla stavba přeci jen astronomický účel?


Dobrou noc

Sdílejte prosím, pokud se vám má tvorba líbí.
Share on Facebook
Facebook
0Tweet about this on Twitter
Twitter
Share on LinkedIn
Linkedin