DO SANTIAGA DE COMPOSTELA

Přes hory.
První etapa znamenala překonání Pyrenejí a 27,1 km po cestě D´Arneguy do Roncevaux přes horské hřebeny a vrcholy. Ty dosahovaly slušného procenta převýšení a připravily nás na dlouhé kilometry stoupání. Naštěstí jsme po cestě naráželi na zdroje pitné vody. Hlavně zpočátku. Bylo to obtížnější, než jsem čekal. Největší problém nastal pro mě ve spojení s pocitem nevolnosti žaludku a motáním hlavy. Díky téhle cestě jsem zjistil, že mám větší problémy s tlakem a převýšením. Stal jsem se brzdou, ale Jana s Pavlem mě podrželi a měli trpělivost. Se stoupáním jsme se stávali diváky nádherných výhledů a otevřely se nám scenérie, které člověk běžně nevidí.

pasoucí se ovečky
pasoucí se ovečky
Jana mazlící se s koněm
Jana mazlící se s koněm

Potkávali jsme stáda pasoucích se oveček a koní. V jednu chvíli jsme se dostali do mlžného sevření („mlžné podkovy“ – ze tří stran nás obklopila inverzní mlha). Celou dobu nám pomáhal hroznový cukr, který dodával energii do dalších kilometrů. Byli jsme už zase mnohem výš. Dostali jsme se k sošce panenky Marie, a ikdyž jsme se vyhnuli dešti, nakonec nás přeci jen bílá tma dostihla a obklopila.

Pyreneje
Pyreneje
Pyreneje
Pyreneje
památníček na jednom z vrcholků
památníček na jednom z vrcholků

Prošli jsme naskrz a začali si říkat, kde přespíme. Potkali jsme chlápka, který bydlel na jednom z vrcholků v maringotce. Poradil nám horskou boudu vzdálenou pár km od nás. Šlo se tedy dál. Kilometr za kilometrem a pořád nic.

hranice Francie se Španělskem, začátek Navarry
hranice Francie se Španělskem, začátek Navarry

Už se i smrákalo a ani jsme se nenadáli a zaskočila nás tma klasická. A to pořádně hustá, že jste neviděli ani na prsty před sebe. Když si takhle štrádujete, nevidíte na krok, čelovka dosvítí sotva na půl metru (a to už byl úspěch), kolem vás se linou různé nové podivné zvuky, to je to pravé dobrodružství. Vedla nás však intuice a semknutost. Jeden za všechny, všichni za jednoho. K boudě jsme přišli někdy kolem jedné hodiny ranní, dali rychlou večeři a spánek na sebe nedal dlouho čekat. Byli jsme tak utahaní, že jsme do pár minut usnuli.

bouda, kde jsme přenocovali
bouda, kde jsme přenocovali

„Béééééé“, „cink“, „cink“, „bééééééééé“, „cink“, „bé“,….
Vzbudily nás zvuky přicházející z venku, odkud se skrze přivřené dveře linulo světlo. Vstali jsme a šli se podívat ven. Naskytla se nám přenádherná podívaná a atmosféra, kterou umocňovalo stádo pasoucích se oveček. Byl to boží pohled. Stáli jsme v oceánu mraků, vrcholky hor vylézaly jak ostrůvky a ovečky se nořily a vystupovaly z mraků jako labutě či delfíni. Posuďte sami.

probuzení do mračného oceánu
probuzení do mračného oceánu
ráno, 13. srpna 2012
ráno, 13. srpna 2012

Kdybych uměl malovat, vzal bych plátno, štětec a barvy a namaloval tu božskou scénu tvořenou světlem, barvami, zvuky ovcí a pocitů, jež přichází jen jednou za čas. A pak bych obraz daroval všem, komu udělá radost a pomůže.
A osobně se přiznávám, jak jsem velkým fandou světa J. R. R. Tolkiena, že celou dobu mi v hlavě hrála melodie Beacons of Gondor.

ranní pohled na Pyreneje
ranní pohled na Pyreneje
poutníčkové
poutníčkové

Tady jsem si uvědomil, že konečně, jsme na cestě! A nejsem sám. Po téhle cestě už jdu tak dlouho, nicméně někdy ji musíme spatřit, vnímat všemi smysly, abychom si to uvědomili zčistajasna. Chvíli nahoru, pak dolů a zase nahoru, abychom potom popošli dolů.
Teď nás čekala další část. Roncesvalles, kraj spojený s rytířskými příběhy.

směrovka k Roncesvalles
směrovka k Roncesvalles
Sdílejte prosím, pokud se vám má tvorba líbí.
Share on Facebook
Facebook
0Tweet about this on Twitter
Twitter
Share on LinkedIn
Linkedin