POESIE

(asociace k jedné scéně v knize Plavba Jitřního poutníka)

Únik z ostrova snů

„Vzbudila mě vůně barev
modrá, zelená, pestrý nálev.
Vzbudila mě ze snu jemná
melodie, z příze tkaná.
Probudil mě zvláštní hlas
tichý a smutný, však silný,
jak vzrostlý žitný klas.

Vyhnal z hlavy vjem mylný,
že je konec, tady ve tmě.
Ano! Vzbudilo mě teplé jaro,
paprsků dotyky letmé,
až mé srdce zaplesalo.

Já, Jitřní poutník, plavil jsem se tunelem tmy,
žádná světla, žádné zvuky, jen samota tichá,
jež ryčela jak rozdivočelý býk mezi trámy
a v tichu samotném, kde duše steskem vzdychá,
scvrkává se, mizí a zmírá ve věčnosti trápení.
Jenže ty, albatrosi, vyvedl jsi mě i posádku domů!
Svítil jsi na cestu, ukazoval směr a zbavil mámení,
klamání noci, odehnal ho, nerozumím tomu.

Odehnal jsi temné sny a noční můry,
rozžehnul ducha lodi a tím ji vysvobodil.
Z posádky i poutníka rozpustil chmury…“

Sdílejte prosím, pokud se vám má tvorba líbí.
Share on Facebook
Facebook
0Tweet about this on Twitter
Twitter
Share on LinkedIn
Linkedin

3 komentáře u „POESIE

  1. Pěkné básničky. Myslím si, že by nebylo špatné pokusit se některé z nich zhudebnit. Ta rytmičnost je totiž u některých básní natolik výrazná, že to zhudebnění člověku během čtení ihned vytane na mysli… 🙂 Mohly by vzniknout celkem zajímavé písně. 😉 Jinak musím pochválit celý web, jen tak dál!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.