POESIE

(vlastní identita, být sám sebou, to je něco, co bychom si měli uvědomovat, pokud se chceme držet toho jak vnímáme svět)

Duše

Jsi ten,
kdo hvězdy vidí,
maluje sny na obálky
knih s tvářemi lidí
a nevidí kruté války.
Nevidí a necítí kouř.
Ani bouře.
Ale jen sní i žije,
ikdyž je třeba hůře.

Vítr čechrá Ikarovy vlasy
křídla plují, stoupá výš.
Ale vosk se rozpouští…
„Můj synu, leť níž!“
Neposlechne a padá.
Jeho tělo skryjí jen řasy.
Roztroušená péra po hladině.

Víc než vlastnit.
Víc než darovat.
V labyrintu života
jít a držet nit.
Osud si asi nezměníme,
ale duši také nezlomíme.
Jsi pořád jen ten,
kdo žije i sní,
miluje a vidí.

Sdílejte prosím, pokud se vám má tvorba líbí.
Share on Facebook
Facebook
0Tweet about this on Twitter
Twitter
Share on LinkedIn
Linkedin

3 komentáře u „POESIE

  1. Pěkné básničky. Myslím si, že by nebylo špatné pokusit se některé z nich zhudebnit. Ta rytmičnost je totiž u některých básní natolik výrazná, že to zhudebnění člověku během čtení ihned vytane na mysli… 🙂 Mohly by vzniknout celkem zajímavé písně. 😉 Jinak musím pochválit celý web, jen tak dál!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.