POESIE

(někdy se mi stává, že když vyplují nějaká slova, sloky, nevidím jen barvy, necítím pouze chuť, ale přímo slyším melodii – a tak se potom zrodí písnička)

Víla Anička

„Už je tomu mnoho let
co jsem vzpomínala
na střevíčkách z pavučin
volně tancovala
na růžové záhony
zraku upínala
upínala
upínala
a usínala

Už jsou květy dávno pryč
co jsem tady sama
nucená jen tancovat
stromy, mezi váma,
zakletá a svázaná
jedna malá dáma
co usínala
usínala
až usla
usínala
usínala
až usla.“

Sdílejte prosím, pokud se vám má tvorba líbí.
Share on Facebook
Facebook
0Tweet about this on Twitter
Twitter
Share on LinkedIn
Linkedin

3 komentáře u „POESIE

  1. Pěkné básničky. Myslím si, že by nebylo špatné pokusit se některé z nich zhudebnit. Ta rytmičnost je totiž u některých básní natolik výrazná, že to zhudebnění člověku během čtení ihned vytane na mysli… 🙂 Mohly by vzniknout celkem zajímavé písně. 😉 Jinak musím pochválit celý web, jen tak dál!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.