POESIE

(někdy se mi stává, že když vyplují nějaká slova, sloky, nevidím jen barvy, necítím pouze chuť, ale přímo slyším melodii – a tak se potom zrodí písnička)   

Víla Anička

„Už je tomu mnoho let
co jsem vzpomínala
na střevíčkách z pavučin
volně tancovala
na růžové záhony
zraku upínala
upínala
upínala
a usínala

Už jsou květy dávno pryč
co jsem tady sama
nucená jen tancovat
stromy, mezi váma,
zakletá a svázaná
jedna malá dáma
co usínala
usínala
až usla
usínala
usínala
až usla.“

 

 

 

Sdílejte prosím, pokud se vám má tvorba líbí.
Share on facebook
Facebook
0
Share on google
Google
Share on twitter
Twitter
Share on linkedin
Linkedin
0