POESIE

(když odešla babička, cítil jsem, že bych měl něco říci, a tak jsem nechal ze sebe vyplout tenhle verš)

Mé babičce na památku

mé babičce

Co když větve opadají?
Co když kůra oschne?
Co když kvítky povadají?
Kdo si ji poslechne?

Vítr?
Ten už spí.
Vážka?
Sice bdí,
však neslyší.
Déšť?
Odchází do zátiší.
Proč?
Srdce ještě tlouklo.

A co když tančí,
malé vlče?
Co to jenom značí?
Že srdce tluče?

Slzy?
Oschly na tváři.
Vlasy?
Jiskřičkami nezáří.
Ruce?
Klesly k boku.
Oči?
Znavené rok od roku.

Ano, že srdce tluče,
že srdce tluče,
do těla i duše.
Sbohem, babi
ať jsi kde jsi,
víme, že jsi s námi.

Sdílejte prosím, pokud se vám má tvorba líbí.
Share on Facebook
Facebook
8Share on Google+
Google+
0Tweet about this on Twitter
Twitter
Share on LinkedIn
Linkedin

3 komentáře u „POESIE

  1. Pěkné básničky. Myslím si, že by nebylo špatné pokusit se některé z nich zhudebnit. Ta rytmičnost je totiž u některých básní natolik výrazná, že to zhudebnění člověku během čtení ihned vytane na mysli… 🙂 Mohly by vzniknout celkem zajímavé písně. 😉 Jinak musím pochválit celý web, jen tak dál!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.