SCÉNÁŘE

CESTOPIS KDEKOLI A KDYKOLI   ŽABÍ DOBRODRUŽSTVÍ   JULIE A ROMEO


Julie a Romeo, příběh trochu jinak.

JULIE A ROMEO – PŘÍBĚH TROCHU JINAK

Hra podle předlohy Shakespearova díla Romeo a Julie, motivu Goethova Fausta a celá předělaná do humornější podoby, ovšem nejedná se v žádném případě o frašku. Scénář jsem připravil v představě, že život – ač skrývá jak bolest, tak i radost – s humornějším nadhledem se prožívá bohatěji.

 

Úryvek:

Chůva se dívá za mizející Julií a povzdechne si. Poté se pustí do úklidu, až narazí na místo, kde leží  zabalený Benvolio. Rozhrne plátno a lekne se.
CHŮVA: „Vstávejte, rychle! Kdyby Vás tu pán našel, bylo by po Vás!“
BENVOLIO vyskočí na nohy: „Mami, já to nebyl! To toskánské jsem vážně nepil!“
Uvidí chůvu a pokračuje: „Kde to jsem, co se děje?“
CHŮVA: „No, to byste spíš měl vysvětlit Vy. Tady jste v komnatě rodinného sídla Kapuletů a pokud rychle neodejdete, někdo Vás tu najde!“
BENVOLIO si chytne hlavu: „Ty bláho,  to je bolehlav. Vzpomínám si, že jsem hledal východ a pak jen tma…“
V tom z dálky se ozve hlas Kaupletové: „Kníže, ráda vás vidím. Jistě, jistě, běžte za Julinkou. Je ještě nahoře ve svém pokoji.“
CHŮVA: „O Scheisse, Percival, to tu ještě chybělo.“
BENVOLIO: „Co? Co se děje?“
CHŮVA: „Váš přítel Romeo se zamiloval do slečny Julie a ta do něho. Teď za ním běžela, a jestli se zjistí, že tu není, to bude velký malér. Zase to odnesu já! Mám nápad! (BENVOLIO: „To se mi nelíbí.“) Rychle, není času nazbyt. Věřte mi.“
Odvede Benvolia k posteli, popadne Juliiny šaty, paruku, pomůže mu s převlékáním a donutí jej, aby si lehl.
CHŮVA: „Ještě slečninu paruku a nikdo Vás nepozná!“
BENVOLIO: „Proč mám být jako žena?“
CHŮVA: „Aby si kníže myslel, že jste má paní. Musíte ji zahrát, jinak bude pro ni i pro vašeho přítele zle!“
Percival vejde do místnosti, Benvolio převlečený za Julii leží v loži, u něj komorná připravuje nějakou medicínu.
PERCIVAL: „Má paní, vím, není vhodné vstupovat do komnaty bez ohlášení, leč nemohu již vydržet své tesknění. Musím vám něco důležitého říci!“
BENVOLIO (vysokým hlasem): „Ano?“
PERCIVAL: „Nejsem básník, však veršem bych Vás dovolil si…“ Zarazí se. „Copak je s Vámi, má paní?“
CHŮVA: „Zlá nemoc postihla moji paní. Zasáhla její hlasivky!“

Sestřih z představení

Sdílejte prosím, pokud se vám má tvorba líbí.
Share on Facebook
Facebook
0Tweet about this on Twitter
Twitter
Share on LinkedIn
Linkedin